Fauly s manipulativním obsahem

Při použití argumentačních faulů této kategorie mohou být uvedeny pravdivé údaje, je z nich však vyveden nepravdivý, zmanipulovaný závěr. Mluvčí například vybere jen ty důkazy, které potvrzují jeho argument, zamlčí ale jiná fakta, která ho naopak vyvracejí.

Fauly s manipulativním obsahem mají většinou za cíl dostat oponenta do nežádoucích pozic, zamlčet alternativy, uměle vytvářet bezvýchodné situace apod.

Druhy faulů s manipulativním obsahem

Mluvčí tvrdí, že relativně malý krok povede k řetězové reakci souvisejících negativních událostí, přičemž neuvádí žádný důkaz reálného rizika zmíněné řetězové reakce.

Tento faul vychází z Falešného dilematu. Prezentuje totiž dvě možnosti – stávající stav věcí a proti němu sled extrémně negativních událostí. Ty jsou navíc často popisovány dramaticky, až apokalypticky, a vyvolávají strach z domněle posloupných a nezbytně nastanuvších událostí.

Problém tkví v tom, že mluvčí prezentuje řetězec negativních událostí jako nevyhnutelný, přestože ten se nemusí nutně přihodit.

Šikmou plochu je možné pozorovat jako součást názorových textů na různých alternativních nebo dezinformačních webech, často jako varování před různými kroky, které mají vést ke zmíněnému sledu negativních jevů, aniž by však mluvčí svá tvrzení argumentačně podložil.

  •  “Když povolíme volné pobíhání psů po parcích, lidé si je budou bez košíků brát i do autobusů a za chvíli i na palubu letadel. Od toho už je jen krůček k tomu, aby pokousali pilota a způsobili leteckou katastrofu.”

Toto tvrzení je samozřejmě zcestné. To, že majitel pustí psa na volno v parku, zdaleka neznamená, že jej také bere bez náhubku do prostředků hromadné dopravy. A už vůbec to nevysvětluje způsob, jakým by se pes v letadle mohl dostat do pilotní kabiny, aby pokousal pilota a způsobil leteckou katastrofu.

  • “Jestliže vpustíme do země uprchlíky, zkolabuje právní systém, zhroutí se bezpečnostní složky a lidé budou nuceni sami bojovat o své domovy. Poté bude přerušeno zásobování, nastane humanitární krize a nakonec si sami budeme muset hledat nový domov.”

Tento fantaskní scénář nelze nijak dokázat. Kdyby se jednalo relevantní prognózu, mluvčí by předložil i jiné možnosti vývoje, přičemž by každá z nich obsahovala i důvody, které ji obhajují, včetně pravděpodobnosti, s jakou může nastat.

  • „Pokud zlegalizujeme marihuanu, hned budou chtít všichni zlegalizovat i heroin a další drogy.“

Všichni určitě ne. A docela jistě ani všichni uživatelé konopí – například stařenky, které tuto rostlinu pěstují na mast, aby ulevily svým bolavým kloubům, sotva budou pro legalizaci tvrdých drog.

Spočívá v tom, že mluvčí vnese do diskuse nová, ale nesouvisející fakta, aby odvedl pozornost od něčeho, co nesvědčí v jeho prospěch.

Bývá také předložena ve formě otázky: “A co tamto?” nebo “Co tenhle člověk, který udělal to a to?” A může to být i pravda, ale pokud se daná věc nevztahuje k probíhající diskusi, jedná se o faul.

Odvedení pozornosti není jen rétorickou technikou – používají ji také kouzelníci, iluzionisté, manipulátoři všeho druhu a také podvodníci nebo kapsáři.

Pro Falešnou stopu se vžily také další názvy:

RED HERRING – toto pojmenování je odvozeno od uzených sleďů, kterých se pro jejich silný zápach využívalo při tréninku loveckých psů, aby se nenechali zmást a svést falešnou stopou

WHATABOUTISMUS – to je další rozšířený název pocházející tentokrát z anglické fráze “What about…?” (tedy “A co…?”)

Na tento argumentační faul naráží také Karel Čapek ve svém článku o “alelidech”, kteří sice nic přímo nevyvracejí ani nepopírají, ale neustále odporují argumentací začínající na “ale”.

  • “Ale on dělá ještě mnohem horší věci, tak proč radši nezavřete do vězení jeho?”

Jestliže se mluvčí dopustil trestného činu, pak jsou pro jeho obhajobu skutky jiných zločinců bezpředmětné.

  • “Proč bych se měl omlouvat za to, že jsem mámě vzal z peněženky stovku, když jiní ukradli stamilióny a nic se jim nestalo?”

Mluvčí odvádí pozornost od předmětu diskuse (tedy od svého prohřešku a požadované omluvy) tím, že poukazuje na (podle jeho názoru) mnohem horší provinění jiných lidí.

  • “A pokud tito novináři vypátrali mého syna, nemuseli pátrat. Policie ČR dobře ví, kde se můj syn nachází. Otázka je, odkud měli tu adresu? Kde ji získali? Kauza Čapí hnízdo je živý spis. To nikomu nevadí, že z toho spisu stále unikají informace.”

Takto se Andrej Babiš vyjádřil na tiskové konferenci k únosu svého syna. Místo toho, aby vysvětlil podivné skutečnosti únosu a vyjasnil svou roli v této události, odvádí pozornost k tomu, že se citlivé informace z policejních spisů dostávají na veřejnost.

Podstatou tohoto faulu je popis ojedinělé události (nebo událostí) tak dramaticky, živě a detailně, aby tím mluvčí vyvolal dojem, že se jedná o obvyklý jev. A to i když proti tomuto argumentu stojí statistické důkazy, které ho vyvracejí, nebo dokonce i v případě, že jde o jediný známý příklad takového jevu.

Tato technika často apeluje na emoce a je silně manipulativní.  Dramatizace a emoční náboj jakéhokoliv vyprávění nemůže zastoupit faktické důkazy o četnosti výskytu popisované události.

O faul by se nejednalo, pokud by mluvčí dramaticky popisoval statisticky častou událost a doplnil ji o konkrétní statistické důkazy, avšak samotné manipulativní podání události nelze považovat za důkaz o její obvyklosti.

  • “V Praze žije kluk, je mu 10 let, bydlí na ulici a prodává drogy, aby vůbec zůstal na živu. V Karlových Varech chodí po ulici osmnáctiletá dívka, na sobě má koženou bundu, podvazky, v ruce drží černou kabelku. Je to prostitutka, která uživí sotva sebe, natož svoji roční dceru. Když jsem to viděl, podlomily se mi kolena a smutkem jsem nemohl ani mluvit. České děti jsou na tom hodně špatně.”

Několik málo dětí je na tom sice hodně špatně, ale mluvčí dramatizujícím popisem jejich údělu vyvolává dojem, že je to něco, co se děje obecně a ve velkém měřítku.

  • “Po legalizaci manželství homosexuálních párů v knihovnách narážím na samou gay literaturu, v televizi pořád běží nějaké gay vysílání a dokonce i ve školce vyprávějí dětem pohádky o gay postavách! Je to hrůza!”

To všechno může být technicky vzato pravda, ale mluvčí tyto věci popisuje natolik dramatizujícím způsobem, aby to vypadalo, že najednou nic jiného než gay kultura neexistuje, třebaže se stále jedná v podstatě o malou subkulturu.

  • “Velké Británie je země, která je dobrovolně zaplavována tou nejodpudivější formou islámu, kdy do některých městských čtvrtí domorodci raději nechodí, ‚lidé‘ se asi z dlouhé chvíle polévají kyselinou a bodají nožem.”

Tomáš Kňourek, člen Rady Českého Rozhlasu, se roku 2018 v rámci kauzy “porno na Vltavě” takto vyjadřuje mimo jiné (další fauly) o neutěšené bezpečnostní situaci ve Velké Británii. Neuvádí však faktické důkazy, pouze ji barvitě vykreslí.

Mluvčí předkládá pouze dvě protikladné možnosti a alternativy (úmyslně) zamlčuje. Tento faul se často vyskytuje v dilematech, které nabízejí možnosti buď, a nebo. Jde o silně manipulativní rétorickou kličku a jejím jediným cílem je zahnat oponenta do argumentačně nepříjemné pozice. Jedná se o poměrně obvyklý faul, ze kterého mohou vycházet další fauly. 

Falešné dilema umožňuje prezentovat své vlastní postoje v lepším světle, když jsou zasazeny do kontrastu s jinou extrémní alternativou, která je navíc prezentována jako jediná možná. 

  • „Kdo nepřijde na demonstraci, ten podporuje vládu.“

Mluvčí vytváří představu, že kdokoliv, kdo nepřišel demonstrovat, podporuje vládu, přestože tomu tak nemusí nutně být. Lidé mohou být v práci, nemocní či se demonstrace nemohou účastnit z nějakého jiného důvodu – a nebo svůj nesouhlas s vládou projevují jiným způsobem, případně jej veřejně nevyjadřují vůbec. Existuje zkrátka celá řada možností, kdy člověk vládu sice nepodporuje, ale přesto se demonstrace nemusí účastnit.

  • “Jen ten, kdo měl šťastné dětství, vyznává tradice, zatímco ten druhý zuřivě útočí na svět.”

Zde mluvčí vychází z předpokladu, že člověk má buď šťastné, nebo nešťastné dětství, ale nic mezi tím. Přitom by se dalo říci, že většina lidí během dětství zažije jak šťastné, tak nešťastné momenty, tedy málokdy pouze jeden z těchto vyhrocených extrémů. Mluvčí však z toho binárního předpokladu vyvozuje důsledky, na základě kterých dělí celou populaci do dvou jasně vymezených skupin.

  • “Jestli nepůjdeš na vysokou, skončíš na dlažbě.”

Tento výrok vytváří dojem, že bez vysokoškolského vzdělání musí člověk nutně skončit jako bezdomovec, přestože existuje celá řada možností, jak se lze uživit i bez absolvování vysoké školy.

  • „Pokud nejsi se mnou, tak jsi můj nepřítel.“

Toto falešné dilema použil Anakin Skywalker proti svému příteli Obi-Wan Kenobimu ve filmové sérii Star Wars.

Mluvčí se snaží dokázat pravdivost (nebo nepravdivost) argumentu důkazem, který nelze kategorizovat jako pravdivý, či nepravdivý. Jinými slovy tento důkaz sice nelze vyvrátit, ale ani potvrdit jeho pravdivost – a tvrzení mluvčího je tedy neověřitelné.

Na první pohled se může zdát, že nevyvratitelný důkaz je právě ten nejlepší a měl by být platný, ale opak je pravdou. Jedná se totiž o jednoznačný faul a jeho použití může znamenat konec racionální debaty. Nejčastěji jde o motivace, myšlenky nebo pocity jiných lidí, prognózy, které nelze ověřit apod.

V korektní diskusi by tak veškerá tvrzení měla být z principu vyvratitelná, např. získáním přesnějších dat. Coby příklad lze uvést výrok: “Všechny labutě jsou bílé.” Což můžeme s jistotou tvrdit, pouze dokud nenarazíme na druh labutí černých, jako se to stalo nizozemskému badateli Willemu de Vlaminghovi v roce 1697 v Austrálii.

Vlastní názory jsou ovšem vždy z podstaty nevyvratitelné, protože se jedná o subjektivní interpretaci. Znamená to tedy, že je sice možné vyvrátit tvrzení, že „v Praze je 30 °C“ (použijeme aktuální měření z meteorologické stanice), ale už není možné vyvrátit názor, že „venku je hic jak prase“.

  • “V mé garáži létá neviditelný nehmotný drak.”

Existenci (či neexistenci) tohoto tvora nelze žádnou vědeckou metodou ani potvrdit, ani vyvrátit. Navíc důkazní břemeno leží na tom, kdo něco takového tvrdí – jedná se tedy o jasný faul.

  • „V Amityville nevraždil Ronald DeFeo, ale démon, který ho tu noc posedl.“

Posedlost démony je taktéž neprůkazná a nevyvratitelná, a k obhajobě zločinu ji proto nelze použít.

  • “Jedině skrze našeho Proroka promlouvá skutečný Bůh!”
Nelze jakkoli ověřit nejenom toto odvážné tvrzení, ale dokonce ani existenci Boha jako takového. Jedná se tedy o argumentační faul a manipulaci důvěřivých věřících. Ostatně žádná víra se již z definice toho slova neopírá o fakta, nýbrž je to věc osobního přesvědčení.

Spočívá v tom, že mluvčí pokládá oponentovi otázku, která již obsahuje určitý předpoklad (například viny). A na otázku nelze odpovědět, aniž by oponent svou odpovědí tento předpoklad potvrdil.

O faul se tedy jedná v momentě, kdy se otázka snaží podsunout něco, s čím oponent nesouhlasí, a zažene ho tak do bezvýchodné situace, v níž se nemůže nijak obhájit.

Sloučená otázka je v podstatě manipulativní vsuvkou, která se za otázku pouze vydává, a jejím jediným účelem je podsunutí nějakého předpokladu svému oponentovi či publiku.

  • “Přestal už jste bít svoji ženu?”

Oponent nemá jinou možnost, než připustit, že svou ženu v minulosti bil, nebo že ji dokonce pořád bije.

  • “Politika je v České republice stále mužskou doménou, zastoupení žen se pohybuje kolem pouhých 25 %. Co s tím uděláte, pane ministře?”

Zde je nízký poměr žen oproti mužům v politice předkládán jako zjevná nespravedlnost vůči ženám, aniž by byly krom jejich počtu brána v úvahu i další kritéria (například ochota žen působit v tomto oboru či kompetence případných kandidátek). A dotazovaný ministr je vmanipulován do pozice někoho, kdo by měl tento poměr změnit.

  • “Už sis nakradl dost, nebo ti to pořád nestačí?”

Ať oponent na tuto otázku odpoví jakkoli, přijme tím obvinění, že krade.

Zde mluvčí vyvozuje své tvrzení ze vzorku, který nelze zobecnit, neboť je nějakým způsobem jednostranný či předpojatý.

Například anketa o tom, zda pes je přítulnější zvíře než kočka, provedená mezi majiteli psů není reprezentativní – její závěr platí pouze pro vzorek majitelů psů a není možné jej generalizovat. Tvrzení, že pes je přítulnější než kočka, založené na výsledku této ankety by tedy bylo jasným faulem.

  • “Podle výsledků ankety provedené v domovech pro seniory si lidé v České republice přejí zvednout výši starobních důchodů.”

Mluvčí vytváří obecný závěr ze vzorku, který má výrazný zájem na určitém výsledku. Aby byla anketa skutečně relevantní, musela by být provedena napříč všemi věkovými skupinami a sociálními vrstvami v poměru srovnatelném s jejich zastoupením v rámci celé České republiky.

  • “Zelení aktivisté chtějí zakázat provoz motorových vozidel uvnitř města. Lidé si tedy auta ve městě nepřejí.”

Jakkoli určitá skupina obyvatel prosazuje zákaz motorových vozidel, zdaleka to neznamená, že většinová populace má na věc stejný názor.

Podstatou tohoto faulu je, že z komplexního tématu jsou vybrány jen ty aspekty, které se hodí pro argument mluvčího, a ty, které ho naopak vyvrací, jsou ignorovány.

Bez dokazování se diskuse samozřejmě neobejde – mluvčí však musí vybírat důkazy jasné a implicitně nezpochybnitelné a nikoliv takové, které se vyvrátí samy, jakmile jsou postaveny do kontextu celku, ze kterého pochází.

Tento argumentační faul je zároveň i kognitivním zkreslením. Lidé přirozeně upřednostňují informace, které podporují jejich už existující názory, a důkazy opaku mají tendenci ignorovat. Proto se také mluvčí může tohoto faulu snadno omylem dopustit. Pokud je tedy upozorněn na protichůdná fakta (a je-li toto vyvrácení platné), měl by je přijmout.

  • Muž demonstrativně ukáže na kousek ananasu, který se jako jediný vyskytnul na pizze připravené jeho manželkou: „To je ananasová pizza! Schválně jsi mi udělala Havaj, i když dobře víš, že ji nesnáším!“

Mluvčí označuje pizzu za ananasovou (“Havaj”), přestože celý zbytek pizzy krom oné malé části žádný ananas neobsahuje. Poukazuje tedy na ten jediný přítomný kousek ananasu, aby podpořil své tvrzení, že mu to jeho žena udělala schválně.

  • “Ukrajinci jsou nacisti – vždyť je součástí jejich armády pluk Azov!”

V dnešní době velmi ožehavé téma. Zmíněná jednotka je právem vnímána jako kontroverzní a má zcela nesporně problematickou minulost spojenou s porušováním lidských práv a válečnými zločiny. Ale i kdyby všichni její členové, kterých bylo na počátku roku 2022 zhruba devět set, byli ukrajinští neonacisté, v žádném případě se totéž nedá tvrdit o každém jednom příslušníku tohoto bezmála 40 milionového národa.

  • “Brňáci nemůžou rozumět pivu, když se na Moravě pije víno a slivovice.”

Je sice pravda, že víno a slivovice jsou pro Moravu typické nápoje, přesto se zde pije (a dokonce i vaří) také pivo. Nejeden Brňan se tedy v pivu vyzná a rád si na něm pochutná.

Mluvčí trvá na svém i přes zdrcující nával vyvracejících důkazůVrací se pořád ke stejnému tvrzení, i když pro něj nemá žádné důkazy. Může se jednat také o prosté vymýšlení si.

O faul by se nejednalo, kdyby mluvčí jednotlivé protiargumenty vyvrátil nebo pokud by ke svému prvotnímu tvrzení přinesl nová fakta, která by je podpořila.

  • „Kromě kanalizace, lékařské péče, vzdělávání, vína, veřejného pořádku, zavlažování, silnic, zásobování pitnou vodou… co dobrého nám Římané přinesli?“

Příklad z filmu Život Briana (1979) – je zde vyjmenována spousta příkladů toho, čím Římané přispěli ke zkvalitnění života v Judeji, mluvčí se ale stále vrací ke svému původnímu argumentu, že Římané nic dobrého nepřinesli.

  •  „Fotky ze satelitů mohou být upravené, vláda může lhát, zakřivení horizontu může být optická iluze… takže Země klidně může být placatá.“

Argumenty pro tvrzení, že Země je “rotační elipsoid s malou excentricitou”, splňují všechny podmínky vědeckého výzkumu, a vyvracejí tedy tvrzení mluvčího. Ten přesto trvá na tom, že Země placatá být může.

Spočívá v tom, že oponent nemá pravdu, protože se dopustil argumentačního faulu. I pravdivé stanovisko lze však obhajovat neplatnými argumenty, proto skutečnost, že se někdo dopustil argumentačního faulu, zdaleka nemusí znamenat, že tvrzení, které se snaží dokázat, je automaticky nepravdivé.

Faktický kontext hraje v argumentačních faulech určitou roli, ale nedefinuje, zda se jedná o faul, či ne. Pokud někdo v diskuzi fauluje, na faul je potřeba upozornit a mluvčího požádat, aby své argumenty vytvářel čestně a fakticky. Nelze ale vyvodit, že na základě svého faulování zastává nepravdivé či chybné postoje – lze však říci, že neumí diskutovat, a svá tvrzení tak nedokáže obhájit.

  • „Vnitřek naší planety sestává ze zemského jádra a pláště. A každý, kdo si myslí, že Země je dutá, je naprostý hlupák.“ „Dopustil ses argumentačního faulu Ad hominem, takže Země dutá je!“

Autor faulu musí své stanovisko obhájit a argumentovat čestně, jeho oponent však také ;)

Mluvčí uvádí zbytečné tvrzení o domnělé vině či údajné nekompetenci oponenta. Tato vsuvka je přitom zcela irelevantní, ale nenápadně podsouvá možnost oponentova provinění publiku a svádí k odbočení od původního tématu. O faul by se však nejednalo v případě, že by mluvčí byl na provinění svého oponenta přímo tázán.

Jedná se o faul typický pro politické debaty a často se objevuje v diskusích, kdy u jedné ze stran panuje podezření z nějakého provinění (nikoli prokázaná vina!). Je to manipulativní řečnický trik, který pracuje s mentálními zkratkami a zkresleními (selektivní paměť a tendence pamatovat si negativní informace). Publikum si zapamatuje tuto zmínku a nevědomě bude tíhnout k tomu, že skutečně k nějakému provinění došlo, nicméně již si nebude pamatovat, co přesně k tomu řekl obviněný oponent.

  • “Možná si paní kolegyně něco šlehla, než vypracovala tento návrh, nevím. Ale s tím, co nám tu předložila, zásadně nemohu souhlasit.”

Mluvčí nepřímo obviňuje svou kolegyni z užívání omamných látek, aby znedůvěryhodnil její návrh. Toto tvrzení nijak nesouvisející s probíraným tématem však nepodkládá žádnými důkazy – použil je zcela manipulativně, aby jím podpořil svůj vlastní nesouhlasný názor.

  • „Nevím, jestli to můj oponent vůbec ví (nebo umí, zná apod.), ale…“

Výroky tohoto typu podsouvají publiku oponentovu nekompetentnost a nenápadně mění perspektivu celé debaty, jejíž součástí najednou začne být i to, zda oponent je či není kompetentní vyjadřovat se k dané otázce.

V některých případech může být obvinění redundancí použito i k relativizaci tématu. Mluvčí například začne vyjmenovávat různé možné (nepodložené) skutečnosti, které implikují vinu oponenta, nebo jeho vlastní vinu přesouvají na někoho jiného.

  • „Může to být Rusko. Může to být taky Čína. Může to být taky spousta jiných zemí. Nebo to může být dvěstěkilový člověk ležící doma na posteli.”

To prohlásil Donald Trump v souvislosti s kauzou ovlivňování amerických prezidentských voleb Ruskem. Nikdo se ho neptal, kdo všechno může stát za tímto ovlivňováním, ani tímto výrokem nepřinesl nová fakta – pouze vyjmenoval možné konkrétní viníky, jejichž výčet je prakticky nekonečný, neboť viníkem mohl být v podstatě kdokoliv. Tím se téma ovlivňování voleb pokusil relativizovat a celou tuto debatu smést ze stolu.