Proč vůbec chtít být sám sebou?

To bychom si měli vyjasnit ze všeho nejdříve. Proč bychom to měli chtít, když takový člověk používající svůj vlastní rozum, který jedná podle svého a stojí si za svými rozhodnutími, jež činí s plným vědomím sebe sama a své odpovědnosti, má často “problém zapadnout”? Nemusí být svým okolím, rodinou a přáteli přijímán vždy bez výhrad. A může se dokonce stát, že o některé ze svých blízkých přijde, když si s nimi najednou přestane rozumět.

Ano, opravdu se to stává, třebaže vždycky to tak být nemusí.

Nepřijímá-li mě druhý člověk takového, jaký jsem, snaží-li se mě napasovat do formičky svých představ a já se tomu vzpírám tím, že tvrdošíjně projevuji svou osobitost, pak to pravděpodobnost rozkolu zvyšuje.

Na druhou stranu, pokud je náš vztah založen na vzájemné důvěře a respektu, je tu velká šance, že se jeho kvalita naopak zlepší, dovolím-li si projevit se více přirozeně bez omezení toho, co se domnívám, že se ode mě očekává.

PODMÍNĚNÁ LÁSKA NÁM POCIT ŠTĚSTÍ NEPŘINESE

Snažíme-li se získat náklonnost druhých tím, že vyhovíme každému jejich přání, prokazujeme svou užitečnost a oddanost na úkor svých vlastních potřeb, pak se nutně dostáváme do konfliktu sami se sebou. To, co děláme, nečiníme proto, že bychom to sami za sebe dělat chtěli, ale protože za to něco očekáváme – lásku, přijetí, uznání, zkrátka nějakou odměnu. Nedokážeme přijmout a ocenit sama sebe, a tak to vyžadujeme od svého okolí. Přizpůsobujeme se, ohýbáme, překrucujeme svou přirozenost a čekáme, že nám tak bude lépe. Že to ostatní ocení. A udělají pro nás totéž.

Tak to ale nebývá. Jenom jsme čím dál více zklamaní a frustrovaní – a točíme se v začarovaném kruhu manipulace a závislosti.

BÝT SÁM SEBOU NENÍ PROJEVEM SOBECTVÍ – JE TO LIDSKÁ PŘIROZENOST

Proto je výhodné být sám sebou. Člověk neplýtvá svou životní sílu na to, aby se přizpůsobil cizím představám. Je si vědom sám sebe, svých schopností a dokáže lépe uplatnit své přirozené nadání. Je šťastný tak, jak je, a nepotřebuje žádné potvrzení z vnějšku. Nepodléhá tak snadno manipulaci a dělá jen to, pro co se sám vědomě rozhodne.

Není to sobectví, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vždyť jsem-li sám šťastný a žiju-li naplno, pak mám také přirozeně mnohem více energie, kterou mohu věnovat něčemu užitečnému, jako je pomoc druhým lidem. A to aniž by to pro mě znamenalo újmu či “oběť”. Což je ve výsledku přínosem pro všechny.