Krok první: Pravda & Upřímnost

Těžko dokážeme být sami sebou, nevíme-li, jací ve skutečnosti jsme. Proto je třeba podívat se na sebe do pomyslného zrcadla a nezavírat při tom oči, ať už je obraz, který spatříme, jakkoli ošklivý a nepříjemný. Jen tak můžeme poctivě zhodnotit své silné i slabé stránky a začít na sobě pracovat. Sebereflexe by se měla stát naším zvykem, běžnou součástí života. Měli bychom k sobě být zkrátka upřímní.

Zní to docela jednoduše a zdánlivě na tom nic není. Ale ruku na srdce – jste k sobě vy sami vždy zcela poctiví? Dokážete objektivně zvážit, co se vám povedlo a co naopak ne? Umíte si přiznat i takové vlastnosti, které považujete za odsouzeníhodné? Uvědomujete si také své ctnosti a přednosti?

Ego nechce být odhaleno, schovává se a uhýbá, rádo nachází skulinky, aby si nad člověkem udrželo vládu. A ani ti nejupřímnější z nás nejsou imunní vůči sebeklamu. Proto je důležité zůstat k sobě pozorný a nepolevovat, ustavičně se doptávat: “Co teď cítím?” “Proč tohle dělám?” “Proč reaguji právě takto?” Naučit se rozumět sobě samému, pochopit příčinu toho, co dělám a jak prožívám svůj život.

Nemá smysl rozhlížet se kolem sebe a kopírovat, jak to dělají ostatní. Každý člověk je jiný a co je vlastní jednomu, pro druhého platit nemusí.

A právě tak je nesmyslné vytvořit si nějakou (další) představu, jaký bych měl “správně” být. Místo toho, abych poznával sám sebe, opět se budu snažit nacpat do předem připravené škatulky, a tak se pouze elegantně přesunu z hnojiště přímo do žumpy. 

NEBUĎME SALÁTI – PŘIZNEJME SI PRAVDU!

Najdeme-li v sobě tu odvahu a postavíme se čelem k tomu, jací ve skutečnosti jsme, neusínejme na vavřínech. Provádějme sebereflexi pokud možno neustále. Čím upřímnější k sobě budeme, tím blíže ke své podstatě se nakonec dostaneme.

A tím lépe se nám pak bude žít :)