Krok druhý: Přijetí & Smíření

Jste k sobě upřímní? Zkoumáte své myšlenky a pocity? Pak už jste poznali, kdo jste a co chcete, víte, co vás bolí, co vás štve a co byste na sobě třeba i rádi změnili. Nejspíš taky tušíte, kde asi leží příčina toho, co vás trápí – nakonec kdo jiný by to mohl vědět lépe než vy sami?

Postupně tedy zjišťujete, jací doopravdy jste. To je samo o sobě super! Mnoho lidí prožije takřka celý svůj život v mylných představách o sobě samých a můžeme se jen dohadovat, zda takto vůbec mohou být šťastní. Dobře se znát je rozhodně užitečné. A je to také nutný předpoklad každé práce na sobě, rozvíjení sebe sama a svých schopností, zkrátka začátek každé “osobní evoluce”. Ale co dál?

S tím, co o sobě zjistíme, bychom se měli smířit a přijmout to “za své”. Vypadá to docela samozřejmě, ale ne vždycky je to tak jednoduché, jak se zdá.

Můžeme si stokrát říct, že teda přijímáme to, jací jsme (líní, vzteklí, nebo jacíkoli jiní), ale stejně nás to uvnitř nepřestane hlodat. Když sami sebe přesvědčíme, že se milujeme a přijímáme, tak nás to se sebou doopravdy nesmíří – jenom jedno přesvědčení schováme za přesvědčení jiné. A jsme tam, kde jsme byli.

“Přijmout sebe sama” prakticky znamená uvědomit si své dobré i špatné stránky a smířit se s nimi. Přijmout i to, že nám někdo ublížil a zranil nás. Vyrovnat se se svým špatným svědomím. Smířit se s tím, že si připadáme hloupí a oškliví. Nebo že nejsme tak vtipní, jak bychom rádi. A také s tím, co nám vadí na druhých lidech a okolním světě. To všechno jsou totiž…

NAŠE PŘESVĚDČENÍ

Například to, že nás nikdo nemá rád, nemusí být objektivně pravda, ale pro nás je to zcela reálný pocit, který nás pronásleduje životem, vynoří se vždy v tu nejnevhodnější chvíli a brání nám být šťastní. Abychom s tímto přesvědčením mohli něco dělat, musíme si je nejprve uvědomit a následně přijmout – a to je přesně to, oč tu běží.

Jestli jsme danou věc skutečně přijali, poznáme podle toho, že nám již nepůsobí nepříjemné pocity, neprobouzí v nás neovládnutelné emoce a nechává nás v klidu.

Jistě si teď říkáte, že to není zdaleka tak triviální, jak se vám snad zpočátku zdálo. Možná vám přijde zhola nemožné, aby vám to, co vás nejvíc trápí, přestalo působit bolest. A třeba jste usoudili, že je to celé hloupost, a přestáváte číst. Což je zcela pochopitelné. Během našeho dětství a celého života nás sotva kdo vedl k tomu, abychom se naučili sebe sama přijímat tak, jak jsme. Naše výchova a životní zkušenosti nás spíše učily přetvářce, poslušnosti, sebezapření a odmítání toho, “co se nehodí”.

To ale neznamená, že tento tento zažitý přístup nemůžeme změnit – třeba právě teď.

Existují různé způsoby, školy a konkrétní techniky, které nám s tím můžou pomoct. A určitě stojí za to je vyzkoušet!