Krok pátý: Odvaha být sám sebou

Gratulujeme! Pomocí předchozích čtyř kroků jste ušli dalekou cestu. Upřímně jste si přiznali, jak se věci mají, smířili se s tím a přijali to, i když to nejspíš vůbec nebylo lehké. Dokázali jste pustit a odpustit, co se stalo a jak vám kdo ublížil. Pohlédli jste na sebe i na ostatní lidi novým, laskavějším zrakem. Nyní cítíte vděčnost za to, co jste tím získali, a s pokorou si uvědomujete, že nic se neděje jenom tak samo…

MÍT ODVAHU BÝT SÁM SEBOU ZNAMENÁ ŽÍT SVOBODNĚ

S každou další věcí, kterou takto přijímáme a (od)pouštíme, odkládáme postupně balast, který na nás během života ulpěl jako bahno, pod jehož vrstvami je sotva vidět, jací doopravdy jsme. A tak, jak se zbavujeme nánosů bolesti, zlosti, výčitek a zažitých přesvědčení, vracíme se sami k sobě a stáváme se autentickými. Konečně můžeme být sami sebou.

Přemýšlíme svobodně a sami za sebe se rozhodujeme. Je nám jedno, co na to či ono budou říkat jiní lidé. Důležité pro nás je, jak se cítíme my sami. Víme, co chceme, co děláme… a proč. Zároveň však máme pochopení pro ostatní bytosti, soucítíme s nimi a chováme k nim hlubokou úctu a respekt.

Nejsme tak náchylní podléhat nátlaku a pokusům o manipulaci – jednoduše proto, že sami sebe dobře známe a víme, jací jsme a jaký má náš život smysl. Uvědomujeme si své hranice a dokážeme si je uhájit. Ale nemáme potřebu proti někomu bojovat a stavět se na odpor. Chápeme totiž, že ostatní lidé mají své důvody, proč dělají to, co dělají. A že na to mají plné právo.

Tak sami žijeme ve svobodě a stejnou svobodu dopřáváme i druhým.